Na rozhovor mezi vánočními svátky a silvestrovským závěrem roku jsem se domluvit s kapitánem „A“ mužstva Tomášem Mackem, kterého všichni známe jako „Mácu“. Povídání se nám protáhlo na více hodin tím, že jsme rovnou realizovali složitější nápad Máci. Model diskuzního pořadu v kulisách úvalské šatny s více hráči. Výsledku se čtenáři dočkají v krátké době. Příprava publikování bude chvilku trvat, protože jde o premiéru všech v tomto oboru… Pojďme, ale Tome na dotazy:
1. Jak jsi se dostal do Úval?
Tento příběh začíná již v roce 2008 a tak se musím vrátit zpět do minulosti. Po absolvování maturity ve Zlíně jsem byl přijat na 1. lékařskou fakultu do Prahy, kde jsem nastoupil do učícího se procesu na podzim roku 2008. Nevím, jak přesně došlo k této situaci, ale domnívám se, že na jednom z „mála večírků“, na který jsem vyrazil a náhodou potkal vynikajícího studenta Kokiho se zrodila myšlenka, že bych mohl zkusit posílit mužstvo Úval, kde Koki už půl roku působil a který zakončil s 9 body na kontě po podzimní části. Vzal mě tedy na poslední trénink, kde jsem se poprvé osobně potkal s managerem Karlem Linhartem a dalšími hráči (Rosťou, Havlikem, Vácou a tehdejším trenérem Čabalou). Takže první trénink jsem absolvoval na umělce, zahráli jsme si hodinu 3 na 3 na malé branky a Karel s potem na čele mě po tréninku ubezpečil, že v zimě to bude určitě lepší, ať se nebojím, že další kluci přijdou 
. Na prvním tréninku v lednu 2009 „praskala kabina ve švech“ (bylo nás asi 12 
), ale já si i přesto s Karlem gentlemansky plácnul, že to tedy v Úvalech zkusím a uvidíme co z toho bude …. No a ejhle, už je to z toho s drobnými přestávkami zaviněnými zraněními dlouhých 11 let.
2. Než jsi přišel do Úval, jaká byla tvoje fotbalová minulost?
Tady to bude velmi jednoduché. Po absolvování prvních krůčků a pokusů o kop do balonu zbystřili trenéři na zlínské „Varšavě“, že je talent na obzoru, tak jsem ve svých 5 možná 6 letech, netuším přesně, začal hrát za FC Svit Zlín. Postupně jsem procházel jednotlivými kategoriemi a zůstal stále věrný zlínskému týmu a až do ukončení střední školy, kde poté následoval již zmíněný přesun do Prahy.
3. Jaká je tvoje pozice na hřišti a tvoje role v mužstvu?
Snažím se vyskytovat vždy co nejblíže brankáři, převážně tedy svému, byť v poslední době se sem tam v zápase stane, že se ocitnu v zápalu boje i u „golmana“ soupeře, takže pak to za mě buď hasí jiní, za což jim tímto velice děkuji, v opačném případě skončí akce golem a tak se jdeme radovat na půlku. Takže moje pozice je již nějaký ten čas jasně daná a myslím, že každý mě hledá a zatím nachází na pozici stopera. Možná by se zde nabízela charakteristika „pes obranář s ofenzivními choutky“.
O mojí roli v mužstvu, přeci jen už jsem „starší kořeň“, takže se snažím klukům pomoci v činnostech, kde vidím, že by mohli být lepší, udělat věci jinak, lépe ve prospěch mužstva. Když je potřeba tak si vezmu slovo v kabině a vyjádřím svůj názor, ať už před zápasem či o poločase, kde ve výjimečných případech proběhne občas i nějaká ta „bouřka“. Zároveň jsme ale dle mého názoru velmi dobrý kolektiv, všichni jsme si rovni a je skvělé, když dokážeme debatovat o věcech, které nás jako tým dokážou posouvat dál. No a v neposlední řadě zastávám i roli „C“ tj. kapitán mužstva. Což je do jisté míry zavazující, zodpovědné a já si toho vážím a děkuji klukům za projevenou důvěru, kterou se jim snažím splatit svými výkony na hřišti.
4. Letošní rok je od začátku celý fotbalově rozhozený, žádná pravidelnost. Už se ví, že se začne až na jaře. Co Plánuješ dělat sám bez fotbalu, kromě plánovaných tréninků, trenérem?
Tak prvotně je důležité si odpočinout, nabrat síly, kvalitně zregenerovat. V další fázi přijdou na řadu nějaké běžecké tréninky, které si sám nastavuji a běhám primárně podle pocitu a plánů, které se mi v minulosti osvědčily. Takže i dřina bude podstoupena, než budeme moci trénovat zase společně, bez toho by to samozřejmě úplně nešlo a v tomto ohledu už za ta dlouhá léta vím, jak se kvalitně připravit.
5. Kdo je v šatně mezi hráči autoritou a kdo zařizuje zábavu v šatně?
Přirozenou autoritu v kabině má v mých očích svým způsobem každý bez ohledu na to, jestli je někdo mladý, starý nebo plešatý. Nicméně doufám a skromně se hlásím, že nějakou autoritou jsem za ty roky pro kluky i já. A to ať už svým vystupováním, výkony na hřišti či fotbalovým myšlením.
O zábavu v úvalské kabině nebyla nikdy nouze, co dokázal předvádět za dob minulých Mr. Vorlíček alias Sup a ostatní, tak nyní mu dovolím si tvrdit zdárně sekunduje pan Lokša (to je blázen na svobodě, a toho jsem prakticky neviděl jinak než nahého, s krosnou na zádech nebo s pivem v ruce) to je opravdový unikát. A co musím vyzdvihnout je, že ti kluci jsou neméně dobří i na hřišti, to nesmím opomenout. Ale suma sumárum, když přijde s moderním outfitem slovenské duo, do toho Bozďa rozjede pěveckou a taneční show tak se kabina otřásá v základech a myslím, že se všichni náramně baví a každý přispívá svým dílem k dobré náladě v kabině.
6. Čím si myslíš, že jsi na hřišti dobrý a jak pomůžeš týmu ve hře?
To by určitě lépe zhodnotili jiní, jak jsem jim nápomocen během hry, ale doufám a vzhledem k tomu, že se hra převážně odehrává přede mnou, tak má komunikace, pokyny a rady směrem ke spoluhráčům v průběhu zápasu jsou jim snad k užitku. Co bych chtěl říct a co vím určitě, tak se snažím vyznávat, zastávat a nabádat ostatní ke ctění fair play. Jsem v tomto ohledu sice s nadsázkou tzv. „černá ovce“ mezi bílými, ale myslím, že pár bílo-šedých oveček, kteří mi rozumí a chápou pointu mojí myšlenky už by se našlo. Ale to je na dlouhou debatu… Každopádně snažím se o to, abychom si mohli po zápase říct (a nutno podotknout, že zde není rozhodujícím faktorem výsledek utkání), že vše bylo z naší strany v rámci fair play, máme čisté svědomí, neboť nééé vždy je tento duch, ať už z jakýchkoliv důvodů ze strany ostatních činitelů, zachován, to se mi nelíbí. V tomto ohledu jednoznačně věřím a jsem plně ztotožněn s příslovím KARMA JE ZDARMA!
7. Máš nějaký svůj před zápasový rituál nebo pravidla při přípravě, které nemůžeš vynechat a když to neuděláš cítíš, že je to špatně?
Nějaké věci by se tam našly, ale rozhodně to není dogma a nijak hluboce o těchto věcech nepřemýšlím a dělám je spíš automaticky, než že by to byl vyloženě nějaký rituál. Takže pár věcí tam je, ale ty si nechám s dovolením pro sebe, jinak by to ztratilo své kouzlo . Nicméně rozhodně to nemá žádnou spojitost s mým výkonem, pravda leží na hřišti a tam se vše ukáže.
8. Jaká je Tvoje vzpomínka na rozlučku v Úvalech?
Tak rozluček v úvalské Pařezině jsem již několik absolvoval a to nejen na domácí půdě, ale dříve bylo zvykem po podzimní části soutěže vyjet za hranice Úval, konkrétně na chatu Ruzyni do Šumburka nad Desnou. Tam se děly panečku věci . Ale rád vzpomínám hned na první rozlučku (jaro 2009), kdy se nám podařilo zachránit se v soutěži. Tenkrát jsme dotahovali manko na ostatní s 9 body na kontě po podzimu a pokud mě paměť neklame, tak jsme se zastavili na hranici 38–40 bodů. Oslava po posledním zápase tomu absolutně odpovídala a bylo tenkrát „hoooodně“ veselo. Takže příhod a historek, které jsem měl tu možnost zažít, již bylo nespočetně mnoho, úplně konkrétní být samozřejmě nemohu, neboť některé věci musí zůstat v kabině, ale když bych měl útržkovitě vyzdvihnout pár věcí, které se vryly člověku do paměti, tak určitě nesmím zapomenout na fenomenální horké křeslo pro hosta, dále na hlášky typu: „co dělá pes v bazénu, hrad Karlštejn byl dobyt, já jsem potkal vlka …“
9. Máco, poslední otázka. Máš nějaký vzor z řad obrány? Kteří obránci podle Tebe jsou současně nejlepší na světě.
Vzorů, person, ikon z řad obránců bych vyjmenoval určitě víc, neboť to nemám postavené tak, že bych měl 100 % jednoho favorita, který by byl pro mě tím jediným vzorem. Prvotně bych zmínil jednoznačně Laurenta Blanca, to byl podle mě fotbalový elegán a jistota zadních řad. Dále Jaap Stam a jeho skvělá hra hlavou, bojovnost, zarputilost, ten by na hřišti raději umřel, než aby prohrál. Nesmím zapomenout možná z těch všech na mého nejoblíbenějšího Johna Terryho, kterého jsem měl rád jednak z důvodu, že hrál za Chelsea, které jsem fandil a za další, že mě napadají u tohoto hráče tři slova, která ho vystihují, a to: KAPITÁN, LEADER, LEGENDA. Posledním koho bych jmenoval a z těch všech stále ještě hrajícím je Sergio Ramos. U něho bych vyzdvihl jeho gólový apetit, kdy z pozice stopera mu nedělá problém pravidelně zásobovat soupeře svými góly, což zaslouží uznání. Současně je tedy asi pro mě i tím nejlepší stoperem, byť je zde řada dalších, mladších, kteří jsou perspektivnější, ale pro mě je to Sergio.
Chtěl bych zároveň úvalským fandům a nejen jim, poděkovat za vydatnou podporu v roce minulém a popřát všem krásný nový rok. Ať je po všech stránkách lepší než ten minulý a můžeme se zase brzy společně radovat a potkávat ať už na hřišti či v hospůdce.
Úplným závěrem bych chtěl poslat zdravici mému kamarádovi Stimilkovi, který mě bedlivě sleduje, takže ten pozdrav musí zaznít .
Děkuji mockrát Tome za odpovědi a věřím, že Tvůj nápad s živou diskuzí v kulisách šatny se podaří uvést v delší „život“.
