Další díl skládanky rozhovorů s hráči a jejich představování našim fanouškům je na světě. Svoje vzpomínky na začátek své fotbalové kariéry a dnešní současnost mi vyprávěl David v prostředí úvalské šatny již před koncem loňského roku. Z mého pohledu je David hráč, který je při každém svém zápase nesmírně vidět na hřišti. Je to hráč, který má míč „rád“ a dokáže si míč pro sebe nechat, vymyslet akci a naservírovat spoluhráči tzv. „finálku“ do dobré pozice a gólové šance. Taky jsem přesvědčen, že patří mezi ty, kteří řeknou svůj názor nahlas a dokáží spoluhráče okolo sebe motivovat a dobře zorganizovat. Věřme, že za pár týdnů se o tom budeme moci přesvědčit na vlastní oči při sledování zápasu. Pojďme tedy k otázkám:
1. Jak jsi se dostal do Úval?
Do Úval jsem se dostal v roce 2012, díky Vacátkovi (Martin Vacek), se kterým jsem hrál Strahovskou ligu. Bydlel jsem a pracoval v Praze, ale dojížděl jsem hrát fotbal do mého rodného města Milevska. Slovo dalo slovo, a v létě jsem nastoupil, tehdy již do divizního týmu, do přípravy. Myslím, že hlavně díky Parasovi a mému výstupu na zápisném, jsem nakonec v Úvalech zůstal ????
2. Než jsi přišel do Úval, jaká byla tvoje fotbalová minulost?
Jak jsem již zmínil, fotbalově jsem od pěti let vyrůstal v Milevsku. Musím poděkovat všem trenérům, kteří nás tam vedli, poněvadž to byla nejenom skvělá fotbalová průprava, ale hlavně i životní. Měl jsem štěstí a v dorosteneckém věku, jsem již začal hrát i za místní Áčko i Béčko (tehdy Céčko). I díky tomu jsem dostal jednoho dne nabídku do dorostu Slavie Praha. Ve Slavii jsem poznal spoustu skvělých fotbalistů, a hlavně poznal trochu jiný styl a fungování fotbalu. Po několika hostováních, se bohužel kluby nedohodly, na přestupní částce a za spousty dalších okolností jsem přešel technickým přestupem do týmu FK Tábor. Už se nebudu dále rozepisovat, poněvadž by to nikoho nebavilo ???? následoval tým Spartak Příbram, pak zpět Tábor, chvíle bez fotbalu, návrat do Milevska, Úvaly, Neratovice, a zpět do Pařeziny ????
3. Jaká je tvoje pozice na hřišti a tvoje role v mužstvu?
Univerzál. Ale nejlépe se cítím na postu tzv. “desítky“, pod útočníky. Kde se můžu toulat, snažit se vymyslet nějaké nahrávky pro naše snajpry nebo sám dát gól. S tím asi souvisí i moje role v týmu. Očekává se ode mne být produktivní směrem dopředu, možná být i trochu nějaká osobnost, ale k tomu se dostaneme v dalším bodě ????
4. Letošní rok je od celý fotbalově rozhozený, žádná pravidelnost. Už se ví, že se začne až na jaře. Co plánuješ dělat sám BEZ fotbalu, kromě plánovaných tréninků trenérem?
Tak nejdříve chci smeknout, před našimi ¨staříky“, Dando promiň a Benym, protože jak oni běhají, „no to fuj“. Také se snažím něco naběhat, trochu domácího cvičení, pracovní vytížení a věnovat se rodině, než se nám to zase rozběhne.
Ale hlavně se snažíme tmelit naší „Ouvalskou“ partu, jak to jen jde. Poněvadž to co jsem zažil za 8 let v téhle kabině, je něco nepopsatelného. Výhry, prohry, radost a zklamání k fotbalu patří, ale tady to nikdy nebylo pouze o fotbale. Tady to není ani o partě, ale spíš o takové velké rodině, vždyť kdo může říct, že se jezdí navštěvovat a schází se s celým týmem i mimo fotbal a nejenom se současnými spoluhráči, ale my se snažíme vídat i s kluky, kteří už v Úvalech nehrají, jako je Luky (L. Marek) a Venca Markovic (Marek), Supák (L. Vorlíček) a další. Znají se naše rodiny, jezdíme na dovolené, soustředění, máme se rádi i mimo kabinu, to je přesně, to něco navíc, co dělá v Úvalech fotbal. Toho si musíme vážit, a jsem moc rád, že se to i po nepřiznivých letech podařilo udržet, i když by Úvalům slušela o trochu vyšší soutěž, ale to se nám doufám již brzy povede napravit.
5. Kdo je v šatně mezi hráči autoritou a kdo zařizuje zábavu v šatně?
Zde použiji klasické odpovědi všech – Macíček (T. Macek) a Jiřina J. Lokša).
Máca, to je náš Mirek Dušín, kapitán a hlavně osobnost kabiny, za kterou všichni stojí. Za “mladých“ let jsme byli dvojka Black&White (zde je jasná souvislost s klubovými barvami ????) díky našemu vzhledu ???? nyní se to přeneslo i do dění v kabině. Máca je kliďas a já jsem trochu horká hlava, a vlastně i magor, který chce vyhrávat za každou cenu. Máme neskutečně kvalitní tým, a vím co každý z nás umí, tak mi občas, dobře často, při zápase ujedou nervy a řvu po ostatních, když se něco nepovede nebo nehrajeme dobře, atd.. Myslím, že už se s tím hodně hráčů naučilo žít, poněvadž je seru i na trénincích při fotbálku ???? no a zábava, to je náš „Jirka z Lokšan“, nejlepší fotbalista, co kdy v Úvalech byl, zametač, bílý Kante a člověk, se kterým se nikdy nebude nudit. Podle mě z něj někdy bude prezident nebo premiér.
A kapitola sama o sobě je náš Danda. Pro mě je to jeden z lidí, bez kterého by v Úvalech fotbal nebyl, ať už prací s mládeží, tak hlavně tím, jak motivuje nás ostatní, nezkazí žádnou srandu a drží s námi tu naší „Ouvalskou rodinu“. PS: Děkujeme Adélko ????
6. Čím si myslíš, že jsi na hřišti dobrý a jak pomůžeš týmu ve hře?
To už jsem zmínil v bodu číslo 3.a 5., takže tím, že jsem fotbalový magor, a tím, že mi ten “nahoře“ nadělil trochu fotbalového myšlení do vínku.
7. Máš nějaký svůj předzápasový rituál nebo pravidla při přípravě, která nemůžeš vynechat a když to neuděláš cítíš, že je to špatně?
Tak tady mám asi na prvním místě to, že nandávám Macíkovi kapitánskou pásku a odcházím poslední z kabiny. A ještě štvu Dandu (sedíme vedle sebe), tím, že si musím před každým zápasem udělat pedikúru #kucajenejlepsitrener, i kdybych žádné nehty neměl ????
Děkuji ti Davide za odpovědi a věřím, že se podaří nějaké další pokračování.
