1. Jak jsi se dostal do Úval?
Přes Lukáše Kučeru, hráli jsme spolu v Byšicích a o mém talentu se vědělo široko daleko, takže jen otázka času, kdy se dostanu hledáčku SK Úvaly. Do Úval můžu jet vlakem nebo autem, ale přiznávám, že takřka vždy jedu autem.
2. Než jsi přišel do Úval, jaká byla tvoje fotbalová minulost?
Začínal jsem jako malý v Kopřivnici, pak jsme se přestěhovali do Nového Jičína-zde jsem působil dva roky a pak si mě vytáhli do FK Vítkovice. Po neskutečně úspěšných několika sezónách jsem přestoupil do ligového dorostu FC Baník Ostrava. Bylo se na mě podívat několik trenérů ze zahraničí, ale já upřednostnil vzdělání před fotbalem. Před studiem na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem se vrátil zpět do divizního Nového Jičína, kde jsem odehrál několik mimořádných sezón. V Česku na mě, ale bylo málo kontaktního fotbalu, a tak jsem se vydal za ostrovním fotbalem do Dublinu v Irsku, kde jsem působil v třetiligovém Westside Celtic – ještě dnes na mě s obdivem a láskou vzpomínají. Hrál jsem tam necelou sezonu, nejprve třetí ligu, pak čtvrtou a pátou – měli týmy A, B a C. Hráli jsme dokonce pohár proti béčku Shamrock Rovers FC (prohra 2:0). Po úspěšném absolvování univerzity nastalo stěhování do Prahy a zde „štace“ ve Vyšehořovicích, poslední Byšice. Nyní jsem v nejlepším klubu a definitivně se sebou spokojen. 
3. Jaká je tvoje pozice na hřišti a tvoje role v mužstvu?
Hraji defenzivního záložníka – od kluků z týmu, ale i velmi často od soupeřů poslouchám, že jsem něco mezi tvrdým Gatusem (bývalý italský reprezentant), mrštným Makélélé (bývalý francouzský reprezentant) a technickým Iniestou (bývalý španělský reprezentant) s velmi pestrým repertoárem ofenzivních přihrávek „lasičkovitého typu“. Soupeřovy akce u mě končí a naše začínají…nevím, co je na tom pravdy, ale vše by tak nějak sedělo. Navíc trenér je se mnou vždy spokojený, když nastoupím.
4. Letošní rok je od celý fotbalově rozhozený, žádná pravidelnost. Už se ví, že se začne až na jaře. Co plánuješ dělat sám BEZ fotbalu, kromě plánovaných tréninků trenérem?
Plánuji v prvé řadě hodně odpočívat, jelikož sezóna pro mě byla dlouhá. Jakmile zcela zregeneruji (což vychází zhruba na konec února), tak bych se pak postupně přidal k týmu a spíš ladil detaily – mám totiž od přírody ohromný fyzický fond. Takže nemusím trénovat tak moc. Věřím, že trenér to ví a případně pro mě připraví individuální trénink.
5. Kdo je v šatně mezi hráči autoritou a kdo zařizuje zábavu v šatně?
Dříve byl autoritou číslo 1 byl bezesporu Kulda (Petr Kujal), ale ten přešel do vyšší soutěže, čemu se nedivím, jelikož v minule sezóně předváděl nadstandardní výkony a byl pro mě vzorem v mnoha ohledech. Nyní to tím pádem už není nikdo – těžko jej nahradit. A kdo se stará o zábavu v šatně? Jednoznačně duo Tomáš (Balogh) a Tomáš (Liebelt). Všechny nás překvapují, jak vydrží být dlouho ticho.
6. Čím si myslíš, že jsi na hřišti dobrý a jak pomůžeš týmu ve hře?
Já si skromně myslím, že úplně vším. Jsem jaký jsem, to co dělám pro tým, svou chytrostí a důvtipem v předvedené hře, nápady, technikou, svým přístupem a zdokonalováním se v mentálním tréninku, zvyšováním úrovně tělesných parametrů. Navíc pracuji na sobě studiem hry soupeřů nebo známých mužstev u videa. Nejvíce se mi líbí Ajax Amsterdam 1998 a Argentina 1986.
7. Máš nějaký svůj předzápasový rituál nebo pravidla při přípravě, která nemůžeš vynechat a když to neuděláš cítíš, že je to špatně?
Co jsem se dozvěděl, tak s Nadalem a Maradonou to máme podobně…nic složitého. V den zápasu vstávám v 5:00, ranní meditace, pak jdu s košem. Následně mi žena udělá snídani v podobě syrových vajíček a „frgálů“ (sladký koláč z Valašska-musí byt upečen večer před utkáním a chladnout na plotně přibližně 7 hodin bez přístupu světla). Pak si pustím video soupeře a dělám si poznámky. Po ledové sprše a přetřídění věcí v šatníku podle barvy vyrážím na zápas, když během cesty volám babičce a rozebíráme mé poznámky ze soupeřových videí. V šatně už jen stojím třicet minut u zdi a poslouchám hymnu Ligy Mistrů. To je asi vše, nic speciálního.
8. Ještě něco z tvého pracovního vytížení. Víme, že provozuješ oblíbenou hospodu v Praze. Neplánuješ expanzi do Úval? Letošním rokem jsi se rozhodl darovat finanční částku na provoz hřiště, stal jsi se „Patronem hřiště“. Jak takovou iniciativu vidíš z pohledu fanouška úvalského fotbalu?
V této sezoně se naše hospůdka Pivnice U Plavců stala Patronem úvalského hřiště tím, že přispěla na materiální vybavení, údržbu a provoz fotbalového klubu SK Úvaly. Tímto bych chtěl vyzvat každého, kdo by chtěl a mohl (zejména pak domácí fanoušky) podpořit alespoň malým finančním příspěvkem na chod klubu, udržení standardu zázemí, a tím pádem i kvality herního projevu všech úvalských týmů, zejména v této nesnadné době. Každá pomoc se počítá. Děkujeme.
Na závěr chci poděkovat fanouškům, trenérům, vedení klubu, celému realizačnímu týmu, Hospůdce na Hřišti a všem dalším jednotlivcům, kteří se starají o nás hráče a chod celé úvalské kopané. Je za tím hodně práce, která nemusí být pro laickou veřejnost na první pohled viditelná, a se spoluhráči si jí velmi vážíme.
Děkuji za rozhovor.
Fotografie a více informací najdete na facebookovém profilu: SK Úvaly.
